Multinickova veřejná zpověď

Monk  4.7.2013 14:39:50  Mě dospělé křesťanství mi nikdo nepředával. V 16-18 letech jsem pocítil jasnou touhu hledat odpovědi… mezi 18-20 jsem potkal věřící tím způsobem, že jsem je oslovil a poznal, že věří, některé jsem tím uvedl v jisté době do rozpaků… Pak jsem se ptal a ptal, potkával i jiné a měl pořád dotazy, rovnal si to… Na v. škole byli lidé z celé ČR, takže jeden z Valmezu, jiný Liberec, další Příbor nebo Jablonec… Trochu jsem i provokoval… Byli trpěliví… a musím poděkovat především ženám…. Muži bývali spíše líní a nebo fanatičtí a nebo vyznavači nedělní formy. A nebo neuměli dát odpovědi a odkazovali jen a jen na faráře… Jakoby farář věřil za ně??? Ty „lepší“ znalé muže jsem poznal spíše u nekatolíků, tedy ty, co věděli proč a čemu věří…. Upřímně přiznám, že něco pro mne bylo zklamáním a něco povzbuzením. Víra katolických žen byla mnohem autentičtější. Svou cestu jsem si razil takto sám (s Boží milostí ;), přiznám, že nebyla jednoduchá, ale obětoval jsem tomu dost času. Měl jsem tu potřebu tomu ten čas věnovat…. Později jsem pocítil touhu účastnit se Eucharistie… Abych neseděl jen v lavici 🙂 V Eucharistii jsem se setkal s Kristem hlouběji než můj skepticismus dovoloval. Byl to ON… Bylo to velmi soukromé v malém kostelíku v Moravanech u Pardubic. Přijímání mi později pomohlo se přehoupnout přes různá setkání s katolickými ritualisty, marianskými hyperctiteli a jinými divokostmi… Charismatická obnova mi dávala zase naději, že umí pohnout vírou těch, co se nechali zaprášit…. Ve všem jsem ale viděl jak to dobré, tak zlé…. Měl jsem a mám jistou míru předsudků. Nejsem veden knězem a už ve svých x-letech mohu dát na jistou zkušenost své duše. Když se dívám zpětně, pak vidím, že jsem udělal v mnohém dobře a že v dané době to byly kroky správné… Za vše, ale za vše mohu děkovat Bohu, za Jeho milost, že mne chránil a vedl aniž jsem to tušil. Nezasloužil jsem si to. Divím se… Tak mnoho kroků a krůčků dělá člověk a i chybných, ale Bůh to jeviště pootočí a umožní tomu člověku vyjít na scénu opět správným směrem… Kristus je tak veliký učitel života, stojí za to mu viset na rtech… Za svůj život a poznání vděčím několika dobrým věřícím, většinou ženám, které byly trpělivé. Děkuji také za poznání ostatních lidí, kteří věřili a to i v jiných denominacích, i to byly cenné zkušenosti… V posledních letech jsem pochopil i svátost smíření, zpovědi…. Zase tak trochu svým způsobem, jak jinak 🙂 Zemřelý kamarád mne zase přivedl ke katechismu…
Je mi tak líto, že lidé se snaží žít někdy příliš tvrdě podle šablon… Bůh je tak jiný…. Pokud neuchopíme Jeho lásku, nezvedneme naději, budeme jako zající, které ďábel střílí v poli a oni se sami napadají. Budeme slepci, co ztratili hole a nevraživě šmátrají kolem sebe… Bůh je tak jiný…. Srdce, které oněmělo, třeba i tradiční srdce, které necítí Boha, srdce, které je zraněné a žalem krvácí se brání, zvláště, pokud v sobě cítí povinnost věřit… Bůh ale chce tak málo, chce nově proměnit, očistit, vést… ON nechce „povinnost“, nechce loutky, nechce opony, které se tak lehce trhají a cihly padají a budovy se boří a zlato se taví…. Bůh chce věčnost, ducha, duši… JEN duši…. Jako v naší DNA, každém kousku našeho těla je jako v hologramu obsažen celek, tak i v naší duši je obsaženo neskutečné kvantum skutečností… Poté dostane člověk sílu, aby tvořil to další… A život, život se začne radikálně měnit…. Člověk dostane novou sílu, milost…

Pokud mne tedy někdo hodnotí a definuje, je to skutečně někdy směšné. Mám svůj věk a vím v co věřím. Když mne někdo nazve liberálem a nebo modernistou je to jeho problém, stejně tak když mne někdo nazýval nekřesťanem, nekatolíkem, okultistou, pohanem… Takové lidi jejich hloupost potupí časem pokud se nezmění. Zlo je bude požírat a hodovat na jejich duších. Divím se, že to ti lidé sami nevidí duchovním zrakem. Tím, že nerozumíte mému životu třeba, tak to neznamená, že mne máte odsuzovat a zpochybňovat. Můj život patří mě a Bohu, mým nejbližším…. Uctívám Krista jako Spasitele a Vykupitele světa a vaše sdělení o infiltrátech a nebo nekřesťanech mne mohou rozčílit, ale na skutečnosti nic nezmění. Patřím Bohu, stejně jako vše na tomto světě, vše v tomto vesmíru. Jako člověk mám ale jednu výsadu, mohu to pochopit a vyznávat ústy. A je mi ctí.
Domnívám se, že nejlepším svědectví je nikoli propagandismus a anonymní rétorika co by se mělo a nemělo… Za nejlepší svědectví považuji osobitost člověka, věrnost ideálům a snahu o fér hru. Já věřím Kristu a snažím se o životě přemýšlet, klást si otázky. Považuji se za průměrného člověka a život a víra mne bude vždy fascinovat, protože nabízí velké ideály a výzvy. Mám skvělou manželku, která je nejenom manželkou, ale i kamarádkou a máme si co říct za všech okolností. Dětí máme myslím dost, neboť má rodina dosáhne jednoho mystického čísla a tři to nejsou :)) Je mi ctí poznávat různé lidi, kteří věří Bohu, věří Lásce, věří ideálům, že život vede k Tvůrci… Život by neměl být džunglí a bojem, učedníci Krista by měli být laskavější a sjednocovat se v Jeho Jménu…

 

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Multinickova veřejná zpověď

  1. henta napsal:

    Takových pomatenců v české/možná nejenom/ církvi je plno, jsou to většínou následovníci či obdivovatelé budhistu a nekněze TOmáše Takové nepodstatné žvásty..
    https://gloria.tv/article/fA1at6Sxy92G44ZHZunaJgSyG

    To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s